Když nastane čas vyrazit

Jednou za čas je třeba udělat ve svém životě změnu. Hodit svůj starý život za hlavu a zkusit něco nového. Tak vznikl tento blog a já doufám, že se vám tu bude líbit. 

Vždy jsem byla neposedné dítě a pořekadlo "devatero řemesel, desáté bída" na mě tak nějak neplatilo. Zkrátka neustále v pohybu a na cestě. Musím vše vyzkoušet, zažít a prožít a pokud chvíli dělám něco stereotypního, upadnu do apatie. A to se mi stalo ke konci loňského roku. Měla jsem vysněnou brigádu, ale s blížícím se 2. rokem jsem začala být letargická. A tehdy nastala změna, něco se zlomilo a já se rozhodla odejít a vyrazit na Work and Travel.

Pro někoho je to možná normální a přijde mu, že to není nic extra, pro mě to znamená nejen změnu, ale také vystoupení z komfortní zóny. Pro jednou pojedu někam sama za sebe, bez někoho dalšího na koho bych se mohla spolehnout, že za mě vyřeší případné problémy.

Neskutečně se těším a věřím tomu, že mi tahle cesta pomůže odstartovat život plný cestování a bláznivých zážitků, na které budu moct ve stáří vzpomínat a zamačkávat u nich slzu.

Teď už víte, že se chystám na Work and travel, ale možná si říkáte, proč Ema on the Road, proč právě tenhle název? Je to jednoduché.

On the Road vyjadřuje nejen současný pobyt v USA, ale celkově cestu, kterou se chci ve svém životě ubírat. Chci žít pro okamžik a užívat si každou chvíli, kterou na tomto světě budu mít. To je cesta, kterou se budu chtít ubírat. Koneckonců citát z knihy Řekni vlkům, že jsem doma (knihu doporučuji), to vystihuje skvěle a stal se mojí mantrou.

Další narážka je zcela evidentní, miluji knihy. A On the Road je kniha, která se mi líbí. Ačkoliv všeobecně na ni panují různorodé názory, mě okouzlila. Ukrývá se v ní ta část mě, která by chtěla být alespoň na chvíli vandrákem za starých časů. Vydat se vybavená jen málem, poznat spoustu známých, jezdit na korbě náklaďáku nebo převážet auta po státech. Pak se na chvíli usadit, poznat místní kolorit a po čase jít zase dál.

Pokud vás blog zaujal, dívejte se na něj, prosím, s nadhledem. Jsem bláznivá, neustále něco porážím, do všeho narážím nebo jsem schopná zakopnout o dlažební kostku a skácet se uprostřed nástupiště na nádraží, ale vše beru s humorem a vím, že dokud se dokážu zvednout a zasmát se sama sobě, tak bude vše v pořádku a já můžu pokračovat dál.

Mějte se krásně

Ema