Knock, knock! Who's there?

Jak jsem se zmínila v předchozím příspěvku, moje pracovní zařazení je In-Room dining, což v podstatě  znamená pokojový servis. Ačkoliv jsem původně z práce nebyla moc nadšená, nakonec si myslím, že mi nemohli vybrat lépe. 



V úterý, po velkém svatebním dni, jsme všichni číšníci nedočkavě čekali na naše pracovní rozřazení a samozřejmě jsme všichni doufali, že dopadneme co nejlépe. Protože bez pořádného platového ohodnocení není žádná legrace při následném cestování. Nejoblíbenější místo (a taky nejlépe ohodnocené) je v místní restauraci, takže bylo jasné, že kdo má dobrou angličtinu, má taky nejlepší šanci dostat se právě sem.

Všichni jsme měli začínat jako busser, tedy pomocný číšník a následně, ti kdo budou mít vlohy, mohou přejít na pozici server a začít vydělávat ty správné peníze, protože číšníci dostávají dýška, busser jen pokud mu číšník nějaké přenechá.

Pro mě osobně došlo ke změně a byla jsem přiřazená do Room servisu, který je od základů úplně jiný. Čekal mě trénink v podobě 2 týdnů a poté rovnou přejít do pozice server, což je vynikající, protože kdo by nechtěl dýška? Nevýhodou je, že se u našeho platového ohodnocení očekává, že budeme mít velká dýška a tak máme základní mzdu 2.50 na hodinu. To je trochu horší, protože z jedné směny ráno máte třeba 3 hodiny objednávky a zbytek přemýšlíte co budete dělat. Ale prý si vyděláme i tak, tak uvidíme při další výplatě :-).

Mojí náplní práce je připravovat objednávky a pak je doručovat na jednotlivé pokoje. Poté co náš operátor přijme objednávku, já si začnu připravovat tác nebo stůl, doplním ho o sklenici s vodou, příbory, dochucovadla a už jen čekám, jak rychle nám jídlo dokáže kuchař připravit. Pak přichází ta zábavná část a tou je, najít ten správný pokoj. Už jsem stihla klepat na cizí dveře, případně jsem pobíhala s vozíkem a hledala ten správný pokoj, protože ačkoliv jsem věděla kam se vydat, vyrazila jsem opačným směrem.

Nesmím ani opomenout složitost manipulace se skleničkami! Na svém kontě už mám 5 rozbitých skleniček, které pro mě musel uklízet náš housekeeping. Věřte, že není nic trapnějšího, než rozbít skleničky, všeho nechat, jít hledat nejbližší telefon a tam potupně nahlašovat, že jste rozbili sklo a potřebujete aby to po vás někdo uklidil. Nemluvě o stoupajícím adrenalinu, co se týče stydnoucího jídla, které máte sebou.

Všeobecně se jedná o zajímavou a dost nestereotypní práci, protože každý zákazník je jiný - někdo vám ukáže kam máte tác položit a už chce, abyste byli pryč, další vás naopak začne zpovídat a máte co dělat, abyste se z pokoje sami vyprovodili. I tak jsem za práci moc ráda, protože je zábavná, hodně se u ní naběhám, takže o volnu nemusím chodit do posilovny a hlavně mám skvělé kolegy, kteří společně s ostatním osazenstvem kuchyně a vedlejší restaurace tvoří skvělé zpestření, když není co dělat.

S postupujícím časem mi přijde, že se mi angličtině naopak horší, místo aby se lepšila (pořád doufám, že se to najednou zlomí a stane se ze mě rodilý mluvčí) a tak jsem ráda, že jsem měla možnost dostat se k práci, která ačkoliv mezi místními není populární, přeci jen nabízí dobré platové ohodnocení a tak se mi moje plány alespoň rýsují v dobrém světle.

A proč práce není oblíbená mezi místními? Protože se u ní hodně chodí! (ano, jsme zase u chození), tahají se těžké věci (moje pravačka už je zase namakaná) a samozřejmě pokojů za hodinu obsloužíte méně, než stolů v restauraci. Ale jako rodilému nemluvčímu, se mi nemohlo zdát o lepším zařazení.

Mějte se krásně

Ema

Komentáře

  1. Takže už se hroutí plán s běháním o volnu? Když se to dá ospravedlnit pobíháním po pokojích. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky