A teď už jsem na to sama...

Čtyři měsíce jsou pryč a já teď sedím v hotelovém pokoji a přemítám o tom, co vše mě v příštích několika dnech čeká, jak to vše zvládnu a hlavně, že pokud se něco zvoře, budu si s tím muset poradit sama. Ne, že bych nespoléhala na svůj úsměv ve stylu videoklipu "Ooops, I did it again!" od nesmrtelné Britney, protože zatím vždy fungoval, ale občas jsou věci, kdy ani to nepomůže.  

Tak si tu teď hovím ve svém pokojíku s příšerným zrcadlem přes celou stěnu (tak nějak předpokládám, že jsem součástí psychologického experimentu - osamělý člověk v pokoji, pod dozorem zrcadla a vypadávající wifi) a přemítám co všechno mě čeká. Když jsme odváželi moji spolubydlící do hostelu a projížděli potemnělými uličkami Washingtonu v deset hodin večer, říkala jsem si, jak to vše bude asi těžké, ale zároveň jsem se nemohla dočkat, až se do toho všeho pustím a zažiju to pravé dobrodružství, jaké jsem vlastně vždycky chtěla zažít.

To se mi splnilo hned na začátku mé cesty a to ve chvíli, když jsem si dělala check-in u letecké společnosti. Že budu platit za zavazadlo jsem věděla, pořád by let vyšel levně, ale že budu platit i za příruční zavazadlo mi tak trošku nedošlo. Takže místo 30 dolarů, které jsem očekávala, se částka vyšplhala na 89 dolarů i s daní. I tak to bylo pořád levnější, ale milé překvapení to nebylo.

Druhý šok nastal ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že mi při dotazu o prodloužení smlouvy psala agentura něco o prodloužení pojištění. Nedostala jsem pak žádnou fakturu a pojištění se mi vypařilo z hlavy. Tak nějak neblaze jsem si řekla, že bych to měla zkontrolovat a při pohledu na kartičku pojištěnce s datem ukončení 1. října 2015 jsem opatrně! padla do mdlob. Už den si pobíhám po USA a nejsem pojištěná. A je pátek večer, takže nikde nikdo.

Asistenční linka pojišťovny mi řekla, že mi pojištění prodloužit nemůže. Agentuře v ČR jsem napsala mail, ale nečekala odpověď. A pak jsem si vzpomněla, že v USA bychom měli mít nonstop linku, kam se můžeme kdykoliv obrátit s dotazem. Jelikož pobíhat po USA bez pojištění je asi tak stejně super nápad, jako si oblíct bažantí kostým v lovecké sezóně, rozhodla jsem se volat. O to lepší překvapení bylo, když mi na nonstop lince řekl záznamník, že je kancelář uzavřená a na lince bude někdo v pondělí, ale že pokud chci, tak můžu namluvit vzkaz. V tu chvíli jsem se schoulila na postel a rozhodla se, že ji neopustím do doby, než přijdu na řešení, protože od tohoto okamžiku se mi jen cesta na záchod jevila jako nejnebezepečnější adrenalinový sport. Naštěstí se mi podařilo uzavřít pojištění online s tím, že jakmile pošlu platbu, tak začne platit. Takže jsem nakonec v posteli musela zůstat jen do půlnoci na 3. října a pak už jsem do koupelny mohla doskákat třeba i na jedné noze.

První věc co se mi při tomhle obrázku vybaví je FBI. 

Tak tady to máme, první zábavné situace a to jsem ještě neopustila ani pokoj! Dnes je 2. října, což znamená, že mi zbývá 18 dní na cestách, 4 velkoměsta a 4 cesty na letiště, což bude asi největší dobrodružství z toho všeho.

Držte mi palce, i když ono to vždy nějak dopadne!

Ema